Jiří Plecitý: Kolik nás stojí EU?
By admin • Jul 25th, 2009 • Category: SNK EDNaši euroskeptici vytáhli ve finiši volební kampaně těžký kalibr – otázku našich příspěvků do a příjmů z rozpočtu EU. Pomineme-li fakt, že zužovat výhody a nevýhody členství v EU na to, kolik peněz k nám ze společného rozpočtu přiteče a kolik tam zaplatíme, je populismus hrubého zrna, zjistíme, že i samotná čísla, se kterými operuje např. Jiří Payne (v předvolební debatě na ČT2), jsou chybná.
Jediným komplexním přehledem finančních toků do a z rozpočtu EU je roční finanční zpráva vydávaná Evropskou komisí. Poslední vydaná zpráva mapuje situaci v roce 2007. Čísla hovoří jasně. V roce 2007 k nám z EU přiteklo 1,7 miliardy eur, zatímco do rozpočtu EU jsme přímo zaplatili 988 milionů eur a dalších 17 milionů jako poměrný podíl z celounijních cel a poplatků, ktere jen pro EU vybíráme. Celkem byl náš příspěvek asi 1,05 miliardy eur a skutečná pozice je tedy čistý příliv 650 milionů eur, tedy asi půl procenta našeho HDP. Řečeno slovy J. Payna, platíme do rozpočtu EU asi 70 až 80 milionů korun denně (při kurzu mezi 25 a 30 Kč za euro), k nám však připlyne asi 120 až 140 milionů korun denně.
Naprosto zavádějící je tvrzení, že tyto peníze platíme na administrativní chod EU. Každoročně vydá Evropská unie přibližně 6% ze svého rozpočtu na správní výdaje, zjednodušeně na svoji administrativu. Takže žádných 100 milionů denně, ale přibližně 4 až 5 milionů. Někomu to i tak může připadat hodně. Mně to přijde jako cena, kterou např. za dohled nad fungováním vnitřního trhu, za dodržování pravidel hospodářské soutěže i za kontrolu respektování společně přijatých pravidel v dalších oblastech, stojí za to zaplatit.
Stejně absurdní je kritika, že zatímco platba do rozpočtu jde z našich daní, penězovod z EU jde do soukromých rukou a je tedy zbytečný. Za prvé to není tak úplně pravda, protože velká část peněz z evropského rozpočtu nahrazuje platby, které by jinak plynuly z rozpočtu našeho, především zemědělské dotace. Za druhé by mě zajímalo, co by řekli příjemci dotací z fondů na to, že si s nimi „jen mastí kapsu“ na úkor daňových poplatníků. Strukturální fondy jsou především investicí. Investicí, která, pokud bude účelně využita, v konečném důsledku zvýší zaměstnanost a výkon celé ekonomiky, ale která by neměla skončit v něčí kapse na běžnou spotřebu. To, že se při tom zvýší obrat firem, není chybou systému, ale podstatou fungování tržní ekonomiky, kde podnikavost, rozvoj firem a tvorba zisku jedněch pomáhá zvyšovat životní úroveň i těch druhých.
O tom, zda jsou to vždy investice z nejefektivnějších, i o tom, jak je dále zefektivnit, lze jistě diskutovat. Určitě bych si dovedl představit větší koncentraci fondů do zemí a oblastí, které je opravdu potřebují. Určitě bych si dovedl představit méně čistě byrokratických kontrol a lepší vyhodnocení skutečného přínosu fondů na rozvoj území, do kterých plynou. Potřebná je i debata o další koncentraci dotací na dohodnuté cíle, podle mě především na podporu lidského a inovačního potenciálu. Jedno je ale jisté. vyjadřují princip solidarity, na kterém je EU postavena. Kdo se poslední dobou po naší zemi projel, musí vidět, že svůj efekt začaly přinášet.
admin is
Email this author | All posts by admin
